Enigmatické variace  - obrázek

Enigmatické variace - obrázek

ENIGMATA A DILEMATA LIDSKÉ DUŠE NA JEVIŠTI

 V roce 1898 zkomponoval anglický hudební skladatel Edward Elgar záhadnou skladbu. Byly to variace a nazval je Enigma. Hádanka, záhada, tajemství, tak by se název mohl vyjádřit česky. Variace obměňují téma, které však v úvodu kompozice necitoval, jak bylo zvykem. Bylo je nutno uhodnout. Každá z variací charakterizovala někoho ze skladatelových přátel. První byla portrétem manželky, poslední skladatelovým autoportrétem. Dal tím řadu podnětů pro interpretaci. Té se v přeneseném významu dokonalého dramatického tvaru o 98 let později chopil francouzský prozaik a dramatik Éric Emmanuel Schmitt (1960), vzděláním filozof a v posledních třech letech belgický občan.

V období borcení tradic, průniků drastična na jeviště, vysilujícího zápasu s cynismem, zápasu o rychlost, akci a úspěch se objevil dramatik stavící na dialogu – logickém, vtipném, jemně ironickém, intelektuálně jiskřícím – a hlavně na dialogu mezi lidskými bytostmi. (…)

K Martinu Stránskému (Znorko) a Janu Maléřovi (Larsen) se téměř partnersky přidružil režisér Jan Burian. Jeho smysl pro třetí rozměr v člověku, tedy jak pro hloubku citu, tak sílu racionality, dominuje v shakespearovských inscenacích. Podobně se uplatnil i ve Variacích. Analytické postřehy režisérova nadhledu prolínají s bezprostředností a přesně odstiňovanými postavami – M. Stránský i J. Maléř rozvinuli tyto podněty do strhujícího dialogu. Složitý, vnitřně protikladný Znorko kolem sebe vytvořil neprostupnou atmosféru hrdosti, soběstačnosti, nezranitelnosti. Larsen je od počátku malým, bezvýznamným lokálkářem. Sbírá odvahu a proniká do Znorkova světa. Dialogu vévodí láska nazíraná v mnoha podobách – touhy, rozkoše, pohrdání, cynismu, tragice, bolesti…, ale vždy spalující a inspirující. Ona zasahuje i Znorka. Narušuje jeho neproniknutelný svět. Cynik v Znorkovi se brání, Larsen přece nemůže být rovnocenným partnerem. Sám „žurnalista“ zůstává v defenzivě, ale nečekaně zasahuje Znorkova slabá místa a najednou se i ten nezlomný kolos láme. Je zasažen. Dialog však cílí i k rozdílnosti tvůrčích povah obou protagonistů. A Larsen znovu odhaluje: „Utekl jsi do svých knížek. Proto jsi tak velkým autorem… ty máš větší strach než všichni ostatní… všecko je v tobě vyhrocené… člověk se tím prodírá jako pralesem, bloudí… ztrácí se… protože je to živé.“ A oni se potřebují – jako ostatní lidé. Éric Emmanuel Schmitt, Martin Stránský, Jan Maléř i Jan Burian se spojili v nepatetickém poselství určeném vykloubené hamletovské době, i když o ní tam nepadne ani slovo.

Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 24. 6. 2011

ENIGMATICKÉ VARIACE, TO JE HERECKÝ KONCERT MALÉŘE A STRÁNSKÉHO

Skvělý dramaturgický tah a inscenace mimořádná po všech stránkách - tak lze zcela stručně charakterizovat Enigmatické variace Erica Emmanuela Schmitta.
Martin Stránský a Jan Maléř nenechají vydechnout sebe ani diváky.
Jan Burian v Enigmatických variacích jednoznačně prokázal, že má cit pro prostor klubové scény, a v jeho režii jsou diváci svědky velkého hereckého koncertu obou členů plzeňské činohry. Martina Stránského jako slavného spisovatele Abela Znorka a Jana Maléře jako novináře Erika Larsena, kterému Znorko, žijící celá léta izolovaně od vnějšího světa, přislíbil interview. A klobouk dolů před výkonem obou a režijním vedením. Jedinečná mimika, gesta, uměřenost projevu, to vše vypočítané pro intimní prostor scény. Martin Stránský a Jan Maléř hrají sami dva téměř hodinu a půl. Bez pauzy. Bez sebemenšího zaváhání. Bez sebemenších známek únavy. Nenechají vydechnout sebe ani diváky. Dva skvělí proti i spoluhráči, jejichž role se nečekaně mění, přibližují, narážejí na sebe i splývají.
Diváky tento tok nevšedního dialogu napíná, mrazí i baví
Rozhovor, kvůli kterému Erik Larsen za Abelem Znorkem přijel, se má týkat autorovy nejnovější knihy Zapřená láska, složené z vášnivé milostné korespondence mezi samotným spisovatelem a jeho tajemnou, fiktivní milenkou. Novináře samozřejmě zajímá, kdo je ta žena. A existuje opravdu? A Znorka posléze začne zajímat, co všechno onen novinář ví. Záhad se vynořuje náhle nečekaně moc. (…)

Enigmatické variace je hluboce filosofická hra, přitom hra zábavná, hra, která má spád. Zasahuje svojí bezprostředností, záhadností a nečekanými zvraty. Svými ostrými sondami se často zařezává hluboko pod kůži, aby se vzápětí lehce vyhoupla k vrcholku trestuhodně bezstarostného smíchu. Je ostrým střídáním směšného a dramatického, sarkasmu a tvrdé ironie, syrové, odzbrojující až dojemné opravdovosti a nečekané pravdy. Klubovou inscenací se plzeňské činohře podařily dva zásahy do černého - přinesla skvělý titul, v našich končinách málo známý. Přinesla vysoce nadprůměrné herecké výkony. Enigmatické variace by si diváci neměli nechat ujít.

Gabriela Špalková, MF DNES 30. 6. 2011

tak asi už sem to tu publikovala, ale to vůbec nevadí... pro připomenutí

zdroj: www.djkt-plzen.cz
tentokráte recenze z pera plzeňských studentek... :-) až níž na stránce

Proč jsem navštívil(a) tyhle stránky?

ze zvědavosti (2502 | 20%)
ani nevím (2411 | 19%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one